Poměrný volební systém na principu portfolia

Dnes ráno jsem uvažoval nad nevýhodami poměrného volebního systému, jak jej známe. Mezi jeho největší nevýhody patří to, že nutí voliče chovat se tak, jakoby si přál jednobarevné složení parlamentu, přesněji řečeno Poslanecké sněmovny. Dává totiž hlas jedné jediné straně a to přesto, že si (jak předpokládám) spousta voličů nepřeje v parlamentu nebo některé z jeho komor pouze jednu stranu. Spousta lidí, mezi nimi i já, si přeje silnou vládu a (samozřejmě o něco slabší) výraznou opozici. Mnozí by jistě uvítali i vstup nových subjektů do Sněmovny, ale jsou si vědomi, že nováčci obyčejně nejsou připraveni nést břímě vlády, natož být jedinou vládní stranou. Existují minimálně dva způsoby, jak  lze tomuto způsobu uvažování vyjít vstříc.

Líní novináři a odposlechy politiků

Prezident podepsal novelu trestního řádu, která mimo jiné zakazuje zveřejňování odposlechů a stanovuje za to poměrně tvrdé tresty. Útok na svobodu slova? Spíš útok na pohodlí médií. V tomto krátkém zápisku se budu snažit vysvětlit, co mě vede k takovému závěru.

Proč nejsem demokratem

Před 84 lety napsal Karel Čapek esej s názvem Proč nejsem komunistou. Autor v eseji říká, že nebýt komunistou znamená jisté krédo, že to není totéž, co nebýt kupříkladu agrárníkem. Být demokratem může naopak znamenat nadřazení formy nad obsah a, jak chci ukázat v tomto textu, líbivou nálepku, pod kterou se může skrývat leccos.

Multikulturalismus je mor, pane Kostláne

František Kostlán je známý aktivista hnutí Tolerance a občanská společnost a signatář Ligy proti antisemitismu a nám, kteří chodíme diskutovat na iDnes, je také znám jako blogger, který nepovoluje diskuse a dští síru na pronárodní strany a hnutí. Se zájmem jsem si přečetl jeho článek Multikulturalismus nemá alternativu a byl jsem, přiznávám, dost zvědavý, co nám autor zajímavého sdělí. Nadpis sliboval úderný článek, ale byl jsem zklamán. Více než tisíc slov a málo konkrétních a jasných myšlenek.

Válka je mír, říká Ústavní soud

Předem tohoto článku musím říci, že nemám právnické vzdělání a tudíž se nemohu k nejnovějšímu nálezu Ústavního soudu, který se zabývá případnou protiústavností Lisabonské smlouvy, vyjádřit tak kvalifikovaně, jak bych si přál; věřím, že se v nejbližších dnech v médiích dočkáme nejednoho rozboru od odborníků na ústavní právo. K rozhodnutí se vyjadřuji jako občan, který se domnívá, že právo by mělo občanům sloužit a že by právní předpisy a jejich výklady měly být jasné a nedvojznačné. Výnos ÚS podle mého názoru takový není.