Demokracie skončila, končí i tento blog

Události posledních dní mě přesvědčily, že v této zemi již nemá cenu snažit se něco měnit psaním a diskusí. Zbyly jenom dvě kategorie politiků – neschopní a všehoschopní. Zbyly jenom dvě kategorie voličů – lhostejní a zaujatí. Zbyly jenom dvě kategorie novinářů – hloupí a podplacení. Čest výjimkám, ale ty to nezachrání. Moje víra v demokratické řešení problémů zcela odešla. Čeká nás nějaká obdoba orwellovského uspořádání, totální zmar, chaos a rozvrat, nebo národní socialismus nového střihu, neboť neonacisté jsou dnes jedinou akceschopnou silou, která může orwellizaci a rozvratu čelit. Ani jedna z těchto alternativ není pro mě akceptovatelná, ani pro jednu se nehodlám angažovat a hnout pro ni prstem. Nechci nic vysvětlovat ani se za nic omlouvat. Budu se nadále věnovat pouze „své zahrádce“.

Všem čtenářům tohoto blogu děkuji za pozornost, se všemi se loučím. Tento blog rušit nebudu, Ohlašovna bude fungovat i nadále. Možná se budeme občas dále setkávat v některých diskusích, ale budu se snažit vyhýbat diskusím k politickým tématům.

Váš Cara

Poměrný volební systém na principu portfolia

Dnes ráno jsem uvažoval nad nevýhodami poměrného volebního systému, jak jej známe. Mezi jeho největší nevýhody patří to, že nutí voliče chovat se tak, jakoby si přál jednobarevné složení parlamentu, přesněji řečeno Poslanecké sněmovny. Dává totiž hlas jedné jediné straně a to přesto, že si (jak předpokládám) spousta voličů nepřeje v parlamentu nebo některé z jeho komor pouze jednu stranu. Spousta lidí, mezi nimi i já, si přeje silnou vládu a (samozřejmě o něco slabší) výraznou opozici. Mnozí by jistě uvítali i vstup nových subjektů do Sněmovny, ale jsou si vědomi, že nováčci obyčejně nejsou připraveni nést břímě vlády, natož být jedinou vládní stranou. Existují minimálně dva způsoby, jak  lze tomuto způsobu uvažování vyjít vstříc.

Čína – velký vzor našich politiků

Mnozí z nás si vzpomenou, jaké pobouření vyvolala spolupráce velkých amerických portálů – MSN, Yahoo a Google, když tyto portály vyšly vstříc čínské vládě a pomáhaly Číně s cenzurou a občas snad i s udáváním nepohodlných občanů. Někteří byli pobouřeni už tím, že Čína vůbec zamezovala svobodnému šíření informací. Smáli jsme se tomu, jak se čínští velvyslanci snažili protestovat proti napomáhání protistátním živlům a nazývali to nepřípustným vměšováním do záležitostí Čínské lidové republiky. Podobné věci se kdysi děly i u nás, jenomže tenkrát, naštěstí pro české soudruhy, neexistoval Internet. Neuplynulo ani dvacet let a na podobnou notu nám začíná k poslechu i tanci hrát český „pravicový“ politik.

Líní novináři a odposlechy politiků

Prezident podepsal novelu trestního řádu, která mimo jiné zakazuje zveřejňování odposlechů a stanovuje za to poměrně tvrdé tresty. Útok na svobodu slova? Spíš útok na pohodlí médií. V tomto krátkém zápisku se budu snažit vysvětlit, co mě vede k takovému závěru.

Nevzdávejme se svého dědictví

Tento text je reakcí na článek Nová pravice, který uveřejnila mimo jiné česká sekce Altermedií. Článek vychází z tezí Alaina de Benoist a nepřímo tvrdí, že křesťanství stojí za současným ohrožením Západu. Podle mého názoru je toto tvrzení více než problematické.

Předvánoční bilancování

Vážení čtenáři, v současné době jsem v časovém presu a v nejbližších dnech budu zřejmě od Internetu odpojen úplně. Děkuji všem za přízeň a za povzbudivé i kritické komentáře a zajímavé odkazy. Pohled do statistik ukazuje, že tento blog má zatím 15 článků (kromě toho, který právě píšu) a první z nich byl napsán 3.11. K článkům se přidalo cca 220 komentářů a čtenáři navštívili blog zhruba 6000x. Dva z článků přetiskla Národní myšlenka a jeden byl zařazen do zajímavých odkazů na janovském blogu. Musím říci, že tyto výsledky považuji za velmi dobré a rád bych pokračoval v podobném tempu. V příštích týdnech a měsících bych se chtěl věnovat vyhledávání zajímavých zdrojů a možná několika překladům článků, které mě zaujaly. Mám rozečteno několik knih, které si zaslouží recenzi a rád bych se věnoval i nadále komentování důležitých politických událostí a možná přibude sem tam další esej. Pevně doufám, že si přečtu opět spoustu výborných komentářů, které jsou podle mě na blogu často důležitější, než články samotné.

Prozatím bych rád popřál všem krásné prožití vánočních svátků a vše nejlepší v příštím roce. Ať se daří!

Proč nejsem demokratem

Před 84 lety napsal Karel Čapek esej s názvem Proč nejsem komunistou. Autor v eseji říká, že nebýt komunistou znamená jisté krédo, že to není totéž, co nebýt kupříkladu agrárníkem. Být demokratem může naopak znamenat nadřazení formy nad obsah a, jak chci ukázat v tomto textu, líbivou nálepku, pod kterou se může skrývat leccos.

Multikulturalismus je mor, pane Kostláne

František Kostlán je známý aktivista hnutí Tolerance a občanská společnost a signatář Ligy proti antisemitismu a nám, kteří chodíme diskutovat na iDnes, je také znám jako blogger, který nepovoluje diskuse a dští síru na pronárodní strany a hnutí. Se zájmem jsem si přečetl jeho článek Multikulturalismus nemá alternativu a byl jsem, přiznávám, dost zvědavý, co nám autor zajímavého sdělí. Nadpis sliboval úderný článek, ale byl jsem zklamán. Více než tisíc slov a málo konkrétních a jasných myšlenek.

Oznámení: Založil jsem Ohlašovnu zajímavých odkazů

Na doporučení Sempera jsem právě založil Ohlašovnu zajímavých odkazů. Pokud se někdo z čtenářů chce s ostatními podělit o nějaký zajímavý internetový odkaz, je diskuse v Ohlašovně tím nejlepším místem. Ohlašovna má kvůli lepší dostupnosti přímý odkaz v pravém sloupci blogu. Až bude diskuse v Ohlašovně příliš dlouhá, založím další instanci, přičemž ty historické zůstanou i nadále dostupné.

Barrack Obama namísto José Antonia

Dnešní zápis do blogu bude krátký, ale smutný. Ve valencijském městečku Náquera (necelých 5000 obyvatel) bude přejmenována ulice, která dosud nesla jméno zakladatele španělské Falangy, jímž byl advokát José Antonio Primo de Rivera y Sáenz de Heredia, který byl popraven republikánským režimem v pouhých 33 letech. Toto přejmenování je v souladu s tzv. Zákonem o historické paměti, který mimo jiné přikazuje zrušit všechny odkazy na frankistický režim, s výjimkou kulturních a architektonických památek.

Nenahradí jej žádný španělský básník, ani žádná významná postava světových dějin, ale Barrack Hussein Obama, který dosud neprokázal vůbec žádné zásluhy a s městečkem, Valencií ani se Španělskem nemá nic společného. Starosta městečka prohlásil, že Obama je „dobrá volba, neboť reprezentuje multikulturalismus, boj proti rasismu a naději“. Tváří v tvář faktu, že 95% černochů volilo právě Obamu, patřilo by se říci, že reprezentuje spíš rasismus naruby. Radnice městečka Náquera zase reprezentuje lidskou hloupost a exemplární příklad multikulturní indoktrinace.