Nevzdávejme se svého dědictví

Tento text je reakcí na článek Nová pravice, který uveřejnila mimo jiné česká sekce Altermedií. Článek vychází z tezí Alaina de Benoist a nepřímo tvrdí, že křesťanství stojí za současným ohrožením Západu. Podle mého názoru je toto tvrzení více než problematické.

První odstavec zmíněného článku je dobrý a lze se s ním více či méně ztotožnit. Vyzývá k ukončení štěpení národoveckého hnutí a k vybudování silné ideové základny, která bude schopna porazit současné protinárodní elity. Jak se však zdá, obsahuje však text článku poměrně hodně rozporů, které nadšení z textu poněkud hatí.

V prvé řadě bych chtěl poukázat na to, že článek se staví proti hrozícímu totalismu (představa jediného boha obsahuje zárodek univerzalismu a bezduchého totalismu), zatímco spěchá s univerzální a “samospasitelnou” ideou návratu k pohanství. Ten návrat k pohanství je dalším zdrojem nekonzistence článku – zatímco první odstavec říká “Nemůžeme být neustále neo-něco (neonacionalisté, neofašisté či neonacisté), svět se mění a je třeba přicházet s novými myšlenkami a způsobem boje”, recept, který přináší článek jako celek, se jmenuje neopohanství.

Ty inkonzistence ale nejsou to nejdůležitější, důvod mé reakce je ten, že jádrem článku je snaha o “přehodnocení všech hodnot” (Nietzsche), aniž by bylo jasné, že motivem toho přehodnocení není samoúčelná destrukce či snaha participovat na plodech této destrukce. Především článek vyzývá k výměně elit, neboť podle něj není v současné rovnostářské společnosti zaručen výběr nejlepších lidí do řídících funkcí. To pravda zároveň je i není. Mirek Topolánek i Jiří Paroubek jsou svého druhu “alfa samci”, neboť porazili ve vnitrostranickém boji o moc své protivníky a zároveň jejich strany ovládly mocenské pole v České republice. V každé dějinné etapě se dá říci, bez ohledu na rovnostářskou či elitářskou povahu společnosti, že zvítězí ti nejlepší – mění se pouze kritéria. Kritéria se ostatně mění i při výběru sexuálních partnerů – v závislosti na podmínkách se takovým kritériem stávala tělesná síla, bohatství, dostatečná zásoba podkožního tuku, tělesná symetrie, vliv ve společnosti atd. Naši neopohanští bratři se zřejmě domnívají, že oni jsou arbitry nadčasového výběru alfa jedinců a že dokáží zajistit jejich prosazení. To je velmi odvážné, zvlášť při představě, že “dějiny se neodvíjejí lineárním způsobem a mají podobu koule, která se může otáčet jakýmkoliv směrem”.

Další skutečnost, která novopohany dráždí, je židovský původ křesťanství. Jako by vše, co je tzv. “naše”, bylo vždy to nejlepší a vše “cizí” bylo nutně špatné. Pokud byl můj otec alkoholik, budu i já přesvědčeným alkoholikem a poněvadž střelný prach vynalezli Číňané, zůstaneme u střelby z kuší. Další omyl je kladení křesťanství a antiky proti sobě, zatímco křesťanská kultura dokázala postupně vstřebat antickou filosofii (Aristoteles, Platón, stoikové…), římské právo i antické umění. Křesťanská (zejména katolická) Evropa byla v jistém smyslu po staletí více helénská než křesťanská a křesťanství samo se na Blízkém Východě neujalo a stalo se ryze evropskou doménou.

Byla to právě křesťanská Evropa (a Amerika jakožto siamské dvojče Evropy), která dokázala postavit ohromné chrámy, vytvořit úžasná výtvarná i hudební díla, položit základy moderní vědy a technologie. Chceme-li tohle všechno odhodit a začít znovu, nemusíme se obracet k mlhavému odkazu naší pohanské minulosti; začněme poslouchat hip-hop, čmárat “tagy” po kulturních památkách a rozsévat mezi sebou pohlavně nakažlivé choroby, jako to dělají lidé afrického původu a mládež zmatená proticivilizačně a protievropsky naladěnými “multikulturními” médii. Evropa se vydala prostě jiným směrem a byl bych rád, kdybychom to vzali v potaz.

Kritizovaný text sebejistě tvrdí, že křesťanství “považuje lidi za rovné nejenom před Bohem, ale i před zákony a to nejenom přírodními”. Zatímco první část je zcela pravdivá, rovnost před světským zákonem je myšlenka, která vychází mimo jiné rovněž z antického prostředí a je to zásada velmi přirozená a užitečná. Rovnost před přírodními zákony ovšem křesťanství nikdy nehlásalo a nehlásá a to právě proto, že rozlišuje mezi “lidským a božským” a mezi věčným řádem a časným světem.

Dále bych chtěl poznamenat, že až oslabení katolické církve (jakkoliv lze i tuto za některé historické kroky kritizovat) umožnilo vznik vykloubených a jednostranných herezí, které vedly k modlářskému uctívání Knihy, k nekritickému návratu ke starozákonním zásadám na jedné straně a k protievropskému a proticivilizačnímu hnutí, které zahrnuje marxismus, radikální feminismus, multikulturalismus apod. na straně druhé. Křesťanská civilizace v minulosti obsahovala prvky soucitné i bojovné, individualismus i korporativismus, neustálé napětí mezi světskou a církevní mocí, které vydalo mnohé dobré plody.

Je smutné, když nám jiní chtějí vzít naše dědictví, ještě smutnější je ale zahodit toto dědictví o své vlastní vůli. Milí pohanští přátelé, rozhodně vás nechci vyzývat ke křesťanské konverzi a tvrdit, že pouze ten, kdo je dobrým křesťanem, může být i dobrým Evropanem. Dovoluji si pouze upozornit na to, že odkaz křesťanství je naším společným dědictvím a že mám dojem, že se s vaničkou snažíte vylít i dítě. Hlásáte obrácení civilizace o 180°, ale ve skutečnosti podle mého názoru nemáte v rukávu nové koncepty společenského a ekonomického uspořádání, které by vám umožnily toto obrácení udělat bez toho, aby takový obrat skončil přinejlepším dočasným chaosem a přinejhorším (a přiznám se, že to považuji za velmi pravděpodobné) naprostou katastrofou. Společnost je živý organismus a jeho neduhy se nenapravují řeznickou sekerou, nýbrž skalpelem v ruce zkušeného chirurga. Národovecké hnutí je v současné době ve fázi mateřské školky a v té si, a to si přiznejme, mohou děti maximálně hrát na doktory.

Explore posts in the same categories: Evropa

Tags: Nacionalismus

You can comment below, or link to this permanent URL from your own site.